. Občané za svá práva v Praze

Občané za svá práva v Praze

Pryč s cenzurou

Ústavní stížnost

Ústavní soud České republiky
Joštova 8
660 83 Brno

V Praze dne 24. 8. 2006

Stěžovatel:
Strana občanské sebeobrany S.O.S Praha
sídlo: Praha 1, Loretánské nám. 2/108
IČO 270 18 661
Registrace provedena u MV pod č. j. VS - 85/SDR/1 - 2006 dne 17. 1. 2006

Právně zastoupen:
Mgr. Janem Kutějem, advokátem e.č. ČAK 9689,
28. října 5, 747 05 Opava

Účastník řízení:

Městský soud v Praze, Hybernská 1006/18, 111 21 Praha 1

Vedlejší účastníci:

Magistrát hlavního města Prahy, Mariánské nám. 2/2, 110 01 Praha 1

Kandidáti zvolení do zastupitelstva Hl. města Prahy ve volbách konaných ve dnech 20. a 21. října 2006 za politické strany:

Občanská demokratická strana
Ing. Alinčová Lenka, MUDr. Bartáková Michaela, Bednář Ivan, MUDr. Bém Pavel, Mgr. Blažek Rudolf, Ing. Dvořák Filip, Ing. Froněk Miroslav, RNDr. Gregar Miloš, Hurda Pavel, Mgr. Chalupa Tomáš, Chvála Tomáš, JUDr. Jančík Milan, Janeček Jiří, MUDr. Kaštovský Tomáš, Bc. Klega Pavel, MUDr. Kouba Ladislav, Ing. Kousalíková Marie, Kužel Petr, Langmajer Martin, Lohynský Radek, Ing. Mareček Vladislav, Mihálik Miloslav, Bc. Mlejnský Dalibor, Bc. Pecha Ondřej, Mgr. Pešák Milan, Ptáček Antonín, Ing. Richter Milan, Richter Zbyněk, Ing. Rückl Marcel, Samková Alena, Ing. Stádník František, Ing. Svátek Jan, Šandová Martina, Mgr. Šilha Ladislav, Šlosár Štěpán, Šteiner Radovan, Ing. Valenta Petr, JUDr. Vavřinec Tomáš, Ing. Vodrážka David, Zoufalík Bohumil, Žďárský Pavel, Žižková Hana

Česká strana sociálně demokratická
Adámek František, Ing. Březina Karel, JUDr. Buzková Petra, RNDr. Habrnal Lubomír, Mgr. Halová Hana, JUDr. Hulinský Petr, Mgr. Choděra Jan, Mgr. Klíma Karel, JUDr. Ing. Ludvík Miloslav, Mgr. Ing. Poche Miroslav, Slezák Jan, Ing. Weinert Antonín, CSc.

Komunistická strana Čech a Moravy
Ambrož Pavel, JUDr. Hoffman František, RNDr. Macek Milan, CSc., Ing. Pázler Viktor, Mgr. Semelová Marta, Zajíček Petr

Strana zelených
Ing. Drhová Zuzana, Ph.D., Ing. Jech Karel, Mgr. Kolínská Petra, Mgr. Kotvová Iva, Mgr. Štěpánek Petr, CSc., Ing. Tylová Eva

SNK Evropští demokraté
Mgr. Homola Tomáš, Reedová Markéta, RNDr. Ryšlinková Jana, CSc., RNDr. Witzany Jiří, PhD.

Ústavní stížnost dle článku 87 odst. 1 písm. d) ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky ve spojení s § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

I.
PORUŠENÍ ÚSTAVNÍCH PRÁV STĚŽOVATELE

1. Stěžovatel je politickou stranou, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, které se konaly ve dnech 20. a 21. října 2006 (dále jen "volby").

2. Stěžovatel podal ve lhůtě stanovené v § 60 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, u Městského soudu v Praze návrh na neplatnost volby všech kandidátů zvolených ve volbách do Zastupitelstva hlavního města Prahy.

3. Městský soud v Praze vydal dne 21.11.2006 pod č.j. 12Ca 121/2006-64 usnesení /Příloha 2/, kterým zamítl tento návrh stěžovatele na neplatnost volby všech kandidátů zvolených ve volbách do Zastupitelstva hlavního města Prahy konaných ve dnech 20. a 21. října 2006 a rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (dále jen "napadené usnesení").

4. Stěžovatel se domnívá a tvrdí, že postupem i rozhodnutím Městského soudu v Praze, konkrétně napadeným usnesením, byla porušena základní práva stěžovatele zaručená ústavními zákony, a to základní právo zaručené v:

a) článku 5 Ústavy ČR (Politický systém je založen na .. volné soutěži politických stran),
b) článku 22 LZPS (Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil),
c) článku 18 odst. 1 Ústavy ČR, tedy rovné volební právo (Volby se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva),
d) článku 101 odst. 1 Ústavy ČR (Obec je samostatně spravována zastupitelstvem),
e) článku 101 odst. 2 Ústavy ČR (Vyšší územní samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem),
f) článek 17 odst. 3 LZPS (Cenzura je nepřípustná).
g) článku 21 odst. 4 LZPS, tj. právo na rovné podmínky přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím.

5. Porušená základní práva stěžovatele, která svou povahou spadají zejména do právního institutu práva na spravedlivý proces a práva na zákonnost, ochranu mocí soudní, rovnost volebního práva, rovnost a svobodnou soutěž politických stran, spolu úzce souvisí, vzájemně se doplňují a pro jejich vzájemný vztah platí, že porušení jednoho základního práva se projevuje i zásahem do práva jiného.

Důkaz:

- usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21.11.2006 č.j. 12Ca 121/2006-64
- spisem Městského soudu v Praze ze dne 21.11.2006 sp. zn. 12Ca 121/2006

II.
NEOPRÁVNĚNĚ VYPLACENÉ PŘÍSPĚVKY NA MANDÁTY

1. Porušení předmětných práv spatřuje stěžovatel v tom, že vybrané politické strany, zvolené do Zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 1998 a 2002 podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí, obdržely za období 2000 - 2006 v rozporu s Ústavou ČR příspěvek na mandát za krajské volby, ačkoli se v hlavním městě Praze od roku 2000 krajské volby nikdy nekonaly.

2. Částku, která již dosahuje za nekonání krajských voleb v hlavním městě Praze cca 100 milionů Kč, obdržely z největší části politické strany zastoupené v pražském zastupitelstvu, které "shodou okolností" byly od roku 1998 zastoupené v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Tyto neoprávněně a v rozporu s principem rovné a demokratické soutěže politických stran získané finanční prostředky založily ve volbách do Zastupitelstva hlavního města Prahy, které se konaly ve dnech 20. a 21. října 2006, resp. již ve volební kampani, nerovné podmínky pro prezentaci konkurujících si kandidátů a volebních programů, neboť vytvořily extrémní a absolutně nezaslouženou výhodu pro vybrané, takto zvýhodněné strany a jejich kandidáty, a to vše v rozporu s principem rovné a demokratické soutěže politických stran.

3. Mezi popsanou protiústavností, a zvolením kandidátů jednotlivých politických stran a hnutí existuje vztah (příčinné souvislosti) a intenzita předmětné protizákonnosti je natolik zásadní, že ve svých důsledcích výrazně zpochybňuje principy rovné a demokratické soutěže politických stran, resp. následnou volbu kandidátů zvolených ve volbách.

4. Dnem 1. ledna 2000 vstoupil v platnost ústavní zákon č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územně samosprávných celcích /krajích/. Na základě tohoto zákona se uskutečnily v České republice v listopadu 2000 volby do zastupitelstev krajů podle zákona č. 130/2000 Sb. Přestože se i hlavní město Praha podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb. stalo krajem, volby v kraji Praha se vůbec nekonaly. Problém voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy se řešil zákonem o hlavním městě Praze, konkrétně v § 121, zákona č. 131/2000 Sb. který zní: "Zastupitelstvo hlavního města Prahy zvolené ve volbách v roce 1998 se považuje za zastupitelstvo hlavního města Prahy podle tohoto zákona, jehož volební období skončí dnem 14. listopadu 2002."

5. V listopadu 2000 se tedy uskutečnily volby pouze ve 13 krajích, v hlavním městě Praze jakožto 14. kraji se však volby nekonaly. Protože podle výše citovaného § 121 zákona č. 131/2000 Sb. nevyplýval nárok zastupitelů, zvolených dva roky předtím dle zákona volbách do obcí, na příspěvek na mandát za volby do kraje, předložila dne 27. 10. 2000 skupina poslanců ve složení p. Marek Benda, Pavel Svoboda, Cyril Svoboda, Karel Šplíchal, Vladimír Doležal a Tomáš Kladívko poslanecký návrh novely zákona č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a hnutích, jehož jedinou zásadní změnou bylo nahrazení původního znění § 20 odst. 7 ("Příspěvek na mandát poslance nebo senátora činí ročně 1 000 000 Kč a na mandát člena krajského zastupitelstva činí ročně 250 000 Kč") novým zněním (…Příspěvek na mandát poslance nebo senátora činí ročně 1 000 000 Kč a na mandát člena zastupitelstva kraje a člena zastupitelstva hlavního města Prahy činí ročně 250 000 Kč"). V důvodové zprávě k tomuto zákonu je uvedeno zásadně nesouhlasné stanovisko gesčního Ministerstva vnitra ČR,a to ve dvou principielních záležitostech: podle něj náleží příspěvek na mandát člena krajského zastupitelstva jen členům zastupitelstev 13 krajů (kde se uskutečnily krajské volby) neboť zákon o hlavním městě Praze výslovně nestanoví postavení zastupitelů hlavního města jako zastupitelů kraje, a dále, že zastupitelstvo hlavního města Prahy bylo voleno podle jiného zákona, než ostatní krajská zastupitelstva,a to podle zákona o volbách do zastupitelstvech obcí.

6. Důležitým dokumentem je též stanovisko vlády ČR ztělesněné v usnesení č. 1189+P ze dne 27. 11. 2000, že dává Poslanecké sněmovně v úvahu, zda by nárok politických stran a hnutí na příspěvek na mandáty neměl v případě hlavního města Prahy mít odloženou účinnost až po následujících volbách v roce 2002. Přeloženo z diplomatického jazyka, vláda ČR dala Poslanecké sněmovně jasně najevo, že si nepřeje vyplacení příspěvku za mandát do kraje Praha, aniž by se v něm krajské volby vůbec uskutečnily. Pouze za období 2000 - 2002 bylo politickým stranám v pražském zastupitelstvu za "nevolby" vyplaceno 27,5 milionu Kč.

7. Stěžovatel dále poukazuje na to, že v roce 2004 prezident České republiky vyhlásil volby do krajů na dny 5. a 6.11.2004. Dva občané, toho času členové Strany občanské sebeobrany S.O.S. Praha, se proto v souladu se zákonem č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů, který se dle názoru stěžovatele týká i hl. m. Prahy, dostavili dne 18.10.2004 na odbor správních agend MHMP a dále k předsedovi kontrolního výboru zastupitelstva hl.m. Prahy a požadovali vydání volebních lístků do kraje Praha. Vydání těchto volebních lístků bylo těmto občanům odmítnuto, proto tito požádali o pomoc prezidenta ČR pana Václava Klause svým písemným podáním ze dne 2.11.2004. Pan prezident ČR těmto dvěma občanů (dnes členům stěžovatele) odpověděl svým dopisem ze dne 19.11.2004, č. j. KPR 11299/2004, ve kterém uvedl (cit.): "Odpovídám na Váš dopis ze dne 2. listopadu t.r. týkající se voleb do zastupitelstva hlavního města Prahy. Hlavní město Praha je obcí a současně má postavení kraje. Krajem jako takovým však není: jeho právní postavení se řídí především zákonem č. 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze a pouze podpůrně - tam, kde zákon č. 131/2000 Sb. neobsahuje vlastní úpravu - se použijí i další zákony upravující postavení obcí či krajů."

8. Vzhledem k výše uvedenému stanovisku prezidenta ČR dva občané (toho času členové stěžovatele) požádali, resp. se obrátili na ministra financí pana Mgr. Bohuslava Sobotku, že pro vyplácení příspěvků na mandát politickým stranám v pražském zastupitelstvu není důvod. Namísto toho ministr financí těmto občanům sdělil, že problematika volebních zákonů spadá do gesce Ministerstva vnitra ČR a že jej o upozornění těchto dvou občanů informuje. Zásadní záležitostí ovšem je, že dopis ministra financí p. Mgr. Bohuslava Sobotky č.j. 06/22945/2005-124 ze dne 11.2.2005 nebyl vůbec podepsán.

9. Z Ministerstva vnitra ČR přišla 2.3.2005 pod č.j. VS-117/vol/1-2005 odpověď: "Závěrem upozorňuji na skutečnost, že Ministerstvu vnitra nepřísluší podávat závazný výklad právních předpisů, k tomu je příslušný nezávislý soud. Sdělení ve věci je proto pouze právním názorem."

10. Stěžovatel tvrdí, že v daném případě Ministerstvo financí ČR mělo postupovat stejně nekompromisně jako v případě Evropských demokratů a zastavit vyplácení příspěvků na mandát politickým stranám v pražském zastupitelstvu - na základě stanoviska Ministerstva vnitra ČR a strany se měly o vyplácení příspěvků obrátit na soud. Rozhodující je zde rozsudek Městského soudu v Praze, který v kauze Evropských demokratů stanoví, že v kompetenci ministerstva financí je nejen povinnost vyplatit příspěvek na mandát, ale také posoudit, zda žadateli na něj skutečně vznikl nárok.

11. Politické strany a hnutí, zastoupené v Zastupitelstvu hl.m.Prahy, takto v období 2000 - 2006 získaly za "nevolby" (na prezentaci volebního programu, kandidátů a organizování volební kampaně) cca 100.000.000,- Kč, slovy jedno sto miliónů korun českých, a to aniž by jim jakékoli náklady vznikly, neboť např. již v roce 2000 v Praze nebyli zastupitele voleni ve volbách, neboť se zde krajské volby vůbec nekonaly. V tomto případě se výnosy rovnají zisku, bez žádných nákladů. Takového "podnikání" nemá v ČR obdoby a je v naprostém rozporu se základními ekonomickými zákony.

12. Finanční prostředky jsou přitom pro politické strany především prostředkem pro propagaci (a prosazení) vlastního programu a kandidátů. V daném případě tak byla za peníze všech daňových poplatníků (včetně voličů řady neparlamentních stran) vlastně dotována prezentace politických stran, zastoupených v pražském zastupitelstvu, na úkor všech jejich ostatních politických konkurentů.

13. Stěžovatel navrhuje, aby si soud vyžádal u Občanské demokratické strany, u České strany sociálně demokratické, u Komunistické strany Čech a Moravy a u Křesťanské a demokratické unie - Československé strany lidové kompletní účetnictví těchto politických stran a aby účetnictví těchto jednotlivých politických stran bylo provedeno jako důkazní prostředek k prokázání tvrzení stěžovatele, že peněžní prostředky ve výši cca 100.000.000,- Kč, které tyto politické strany obdržely v období 2000 - 2006 jako příspěvky na mandát na krajské zastupitele, byly (minimálně zčásti) použity na prezentaci volebního programu, kandidátů a organizování volební kampaně,

14. Podle § 17 odst. 4 písm. a) zákona č.424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, může být příjmem strany a hnutí i příspěvek ze státního rozpočtu České republiky na úhradu volebních nákladů. Rovněž tak v odst. 4 písm. b) téhož zákona "příspěvek na činnost" je v prvé řadě příspěvkem na propagaci strany, jejího programu, a tím i zajištění jejího úspěchu ve volbách.

15. Plénum Ústavního soudu ČR ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 30/98 deklarovalo, že "integrační stimuly jsou v reprezentativní demokracii v omezené míře přípustné až po ukončení procesu svobodné soutěže právně rovných politických stran, tedy po sečtení hlasů pro strany, a to určitou diferenciací při rozdělování mandátů, nikoliv však apriorně finanční stimulací některých a znevýhodněním jiných stran, neboť tím, by docházelo k modifikaci a stylizaci již i v počtu hlasů pro politické strany."

III.
OHROŽENÍ ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD V ČESKÉ REPUBLICE

z důvodu napojení rozhodujících politických stran v hlavním městě Praze drtivým způsobem přímo na státní rozpočet a s tím spojené bezprecedentní porušení Listiny základních práv a svobod

Listina základní práv a svobod /LZPS/, která je nedílnou součástí Ústavy České republiky, nevznikla náhodou. Po staletí se totiž lidé vzájemně vybíjeli v boji o moc. Až moderní doba přinesla demokracii, jejíž základní součástí jsou volby. Výměna vládnoucí "garnitury" se již neřeší válkami či dokonce na popravišti. Aby však volby plnily svou základní funkci, musí být důsledně dodrženy principy, zakotvené v LZPS. V článku 20, odst. 4 je stanoveno, že "Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení, jsou odděleny od státu".

Není náhodou, že v kolébce evropského parlamentarismu, ve Velké Británii, neexistuje přímé státní financování politických stran. Stát politické strany podporuje pouze nepřímo financováním parlamentní činnosti. Na tuto podporu mají ale nárok pouze opoziční poslanci (podle počtu dosažených mandátů a obdržených hlasů). Vládní strana si výdaje, spojené s parlamentní prací, hradí prostřednictvím příslušných ministerstev.

A jak je to u nás? Po roce 1989 velká většina finančních prostředků na první volby v roce 1990 přišla ze zahraničí, přesto, že v západních demokraciích je zakázáno financování politických stran z ciziny. Jakmile proběhly v roce 1990 první volby, podle stěžovatele ihned nastalo úsilí zajistit, aby prvně zvolení poslanci, a zejména jejich politické strany, byly u moci na věčné časy a nikdy jinak.. Proto byl již 2. října 1991 schválen zákon č. 424/1991 Sb. "O sdružování v politických stranách a hnutích". Ústava ČR totiž ve svém článku 5 stanoví, že "Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. A v článku 6 "Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin".

Jak je vidno, není v těchto základních článcích Ústavy ani slovo, že by občané měli ze svých daní platit politické strany za účelem narušení či dokonce zrušení volné soutěže. Původně se tvrdilo, že státní příspěvek bude činit pouze malou část příjmů politických stran. V současné době však již státní dotace u parlamentních stran tvoří drtivou většinu jejich příjmů!!! / Viz publikace Strany a stát, volby a finance, autor Jan Outlý, Periplum 2003, strana 95/. Je zde rovněž uvedena otřesná informace, že po zavedení příspěvku na mandát v krajských volbách tvoří u parlamentních politických stran státní příspěvek mezi 60 - 80 %. Tato skutečnost zcela odporuje Listině základních práv a svobod, článku 20, odst.4 /viz výše/. Za stovky milionů korun si takto neúměrně zvýhodněné politické strany najímají PR agentury, vykupují mediální čas a na druhé straně si schválily zákony a postupy, jejichž konečným výsledkem je Systémové omezení volné soutěže politických stran a znovuzavedení cenzury - viz bod VI "CENZURA JE NEPŘÍPUSTNÁ" níže.

Při volbách do kraje Praha byla nejhrubším způsobem porušena Ústava České republiky, která v článcích 101 a 102 stanoví, že Obec je samostatně spravována zastupitelstvem a rovněž že Vyšší územní samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem. Ačkoli se krajské volby v hl.m. Praze nikdy nekonaly, přesto určité politické strany, které jsou současně zastoupené v Parlamentě, obdržely ze státní pokladny více jak 100 milionů Kč za období 2000 - 2006. Příslušné soudy, včetně Ústavního, zavírají oči před touto skutečností. Vývoj v hl.m. Praze tak směřuje přesně opačným směrem, než jak stanoví Listina základních práv a svobod. Rozhodující politické strany jsou de fakto drtivou většinou přímo napojeny na státní rozpočet. Krajské volby v hlavním městě Praze se vůbec nekonají.

Zákonodárce nestanovil dvouleté překryvné období mezi obecními a krajskými volbami náhodou. Při čtyřletém působení krajského zastupitelstva, přesně uprostřed tohoto období, jsou zvoleni v městech a obcích jiní starostové, většinou i z jiných politických stran. Zákonodárce zde již předem omezil korupci na minimum při plánování rozpočtů. Pouze v hl.m. Praze mají společné čtyřleté období nepřetržitě jak zastupitelé hl. m. Prahy, tak i zastupitelé městských částí. Správně, v souladu s Ústavou, se má volit do Zastupitelstva hl.m. Prahy podle zákona o volbách do zastupitelstev krajů, a do městských částí podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Uvést tuto skutečnost do souladu s Ústavou je základním principem pro omezení korupčního prostředí v hlavním městě Praze.

ZÁVĚR:

Pokud nebude Ústavní soud plnit základní článek 83 Ústavy, podle kterého je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti, a podle článku 87 odst. a) kdy rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem, vzniká reálné nebezpečí, že změna vlády v ČR na různých úrovních /obec, kraj, stát/ se nebude dít demokratickou cestou a to bez ohledu na naše subjektivní přání. Účelem této ústavní stížnosti je plně napomoci Ústavní soudu při zajištění dalšího demokratického rozvoje České republiky.

IV.
ZÁSADNÍ PORUŠENÍ ČLÁNKŮ 101 a 102 ÚSTAVY ČR

1. Stěžovatel se dále domnívá a tvrdí, že k zásahu do jeho ústavou zaručených práv došlo i tím, že současné znění § 123 zákona č. 131/2000 Sb., je v příkrém rozporu s ústavním zákonem č. 1/1993 (dále jen "Ústava"). Podle Ústavy, čl. 101, odst. 1 je uvedeno, že "Obec je samostatně spravována zastupitelstvem" a v odst. 2, že "Vyšší územní samosprávný celek /kraj/ je samostatně spravován zastupitelstvem". Dále v článku 102, odst. 1 je stanoveno, že "Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva". Znamená to, že podle Ústavy může být získán mandát do obce pouze podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí a mandát do kraje pouze podle zákona o volbách do zastupitelstev krajů. V žádném případě nelze podústavní normou/ zákonem / tuto skutečnost změnit a zaměňovat mandát, získaný volbou podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí, za mandát, získaný podle zákona o volbách do zastupitelstev krajů, případně tyto mandáty spojovat.

2. Podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územně samosprávných celcích se Praha stala od 1. 1. 2000 hlavním městem, obcí a krajem. Podle tohoto ústavního zákona nemá Praha žádnou výjimku proti ostatním krajům. Proto se volby do zastupitelstva hlavního města Prahy mají konat podle platného zákona č.130/2000 Sb. o volbách do zastupitelstev krajů. Tento zákon se na hlavní město Prahu plně vztahuje. Nelze proto pouhou podústavní normou, jakou je zákon č. 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze ve svém § 123 tvrdit, že "Volby do zastupitelstva hlavního města Prahy…se konají podle zákona upravujícího volby do zastupitelstev obcí".

3. V tomto případě se volby do zastupitelstev městských částí v hlavním městě Praze mají konat podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí č. 491/2001 Sb. a volby do zastupitelstva hlavního města Prahy podle zákona o volbách do zastupitelstev krajů č. 130/2000 Sb.

4. Z výše uvedeného dle stěžovatele vyplývá, že:

- další krajské volby se v ČR budou konat v listopadu 2008 a podle Ústavy ČR se mají konat ve stejném termínu i v hlavním městě Praze,
- příspěvek na mandát člena zastupitelstva hlavního města Prahy, zvoleného ve volbách konaných ve dnech 20.-21.10.2006 nemohou politické strany obdržet, neboť nemají mandát do kraje.

V.
ZAVEDENÍ 5 % HRANICE PRO VSTUP DO ZASTUPITELSTVA

1. Stěžovatel se domnívá a tvrdí, že došlo mj. k porušení jeho ústavních práv, konkrétně k hrubému porušení ústavního principu práva na účast v rovné a svobodné demokratické soutěži politických stran ve volbách, garantovaného článkem 5 Ústavy ČR a článkem 22 LZPS.

2. Konkrétní porušení svých práv spatřuje stěžovatel v tom, že na základě politické dohody tzv. velkých politických stran byla Parlamentem ČR zavedena pětiprocentní klausule pro možnost vstupu do skrutinia, eliminující a diskriminující malé politické strany a nezávislé kandidáty ve volbách do zastupitelstev obcí, a tato klausule v těchto volbách diskriminuje stěžovatele. Tato změna byla zavedena až v roce 2001. Její zdůvodnění uvedl senátor - zpravodaj Jiří Stodůlka dne 6. prosince 2001 na zasedání senátu takto (citace): " Další novinkou ve volbách do obecních zastupitelstev je uzavírací klauzule, která byla stanovena na 5%. Tato změna byla učiněna právě po oněch kvitovaných politických dohodách, kdy se stanovil tento výpočet 5% propadajících hlasů." Jako velice závažnou v této souvislosti uvádí stěžovatel i odborný názor Doc. JUDr. Jana Filipa CSc. a doc. JUDr. Karla Schelle CSc, kteří ve své publikaci Právní úprava voleb do obecních zastupitelstev z roku 1994 na str. 21 uvádějí pod bodem f): existence umělé uzavírací klauzule (zpravila do 5%, ale i vyšší), postihuje zejména "pravé" menšiny a nutí voliče k taktickému hlasování, nechce-li, aby jeho hlas vyšel naprázdno. V našich obecních volbách se nepoužívá (konec citace). Tak neexistence této uzavírací klauzule v obecních volbách v roce 1994 a 1998 byla vydávána za jeden ze základních demokratických znaků České republiky.

3. Předmětná pětiprocentní uzavírací klausule (ve spojení s ostatními integrační stimuly a překážkami, zejména d´Hondtovou metodou přepočtu volebních hlasů na mandáty, způsobem stanovení volebních obvodů, resp. rozdělení obce na volební obvody, a způsobem stanovení počtu zastupitelů, kteří jsou v těchto obvodech takto voleni) diskriminuje menší politické strany a nezávislé kandidáty vč. stěžovatele i tím, že (ještě před odevzdáním hlasů voličů ve volbách) ovlivňuje chování voličů ve prospěch velkých stran.

4. Míra finančních a systémových výhod pro velké a politicky etablované strany ve volbách (a tím postihů pro menší strany) je v současné právní úpravě tak rozsáhlá, že apriorně dochází k "dušení" a k eliminaci malých stran a nezávislých kandidátů, v míře, která nemá obdoby v žádném jiném srovnatelném volebním systému poměrného zastoupení.

5. Právní úprava neobsahující uzavírací klausuli ve volbách do zastupitelstev obcí platná v první polovině 90. let 20. století, byla zcela souladná s Ústavou ČR. Naopak protiústavnost lze vyvozovat ze způsobu zavedení uzavírací klausule (dohoda velkých politicky etablovaných politických stran o eliminaci a diskriminaci nezávislých kandidátů a menších a/nebo nových stran z volební soutěže).

6. Své stanovisko o neúměrné diskriminaci nezávislých kandidátů a menších politických stran stanovením pětiprocentní uzavírací klauzule ve volbách do zastupitelstev obcí stěžovatel opírá o vyjádření samotných poslanců velkých politických stran, která uváděli v rozpravě předcházející přijetí novely, kterou byla do zákona o volbách do obecních zastupitelstev tato uzavírací klausule zavedena.

Poslanec Tomáš Kvapil:

"Dále je zde navržen určitý počet volebních obvodů, možnost rozdělení obce na volební obvody, a stanoven počet zastupitelů, kteří jsou takto voleni v těchto obvodech. Navrhujeme, aby toto číslo bylo zvýšeno z důvodů takových, že spolu s d´Hondtovou metodou vytváří nerovné postavení mezi kandidujícími subjekty. Konečně také navrhuji, aby pětiprocentní klauzule ke vstupu do skrutinia byla v návrhu zákona zrušena. Tato klauzule podle mého názoru je aritmetickým a logickým nesmyslem, protože - uvedu-li příklad - bude-li se v okresním městě volit 25 zastupitelů a oprávněných voličů bude 20 tis., to znamená, že je celkem odevzdaných 500 tis. hlasů, z toho 5 % je 25 tis., které pak nezávislý kandidát nikdy nemůže získat, protože těch voličů je pouze 20 tis." "Nicméně bych se chtěl ještě vyjádřit i k tomu, co nově zavádíme do zákona o volbách do obecních zastupitelstev, a to je 5 % klauzule pro možnost vstupu do skrutinia. Já jsem si udělal hypotetický výpočet na jakémsi ideálním modelu, ale přesto bych byl rád, abyste jej registrovali. Předpokládáme, že se volí deset zastupitelů. Počet voličů pro jednoduchost je tisíc a všichni odevzdají platné hlasy, tudíž 10 tisíc hlasů bude odevzdaných a platných. 5% klauzule je 500 hlasů. Předpokládám, že v dané obci kandidovaly tři politické strany a jeden nezávislý kandidát. Voliči volili jednotlivé strany, tudíž odevzdali hlasy: první straně 333, druhé straně 333, třetí straně 334, ale 499 voličů využilo svého práva a dalo také hlas nezávislému kandidátovi.Ten tedy získal 499 hlasů. Přesto se nedostane do toho skrutinia, přestože ve srovnání s tím prvním na kandidátce té první strany má nepoměrně vyšší počet hlasů. Ten získal pouze 333. Jestliže to převedeme do podoby, kdy kandiduje v dané obci více politických stran, tak v případě pěti kandidátek to už bude jen 200 hlasů pro toho, kdo se do zastupitelstva dostane. Na tomto modelu bych chtěl demonstrovat, že tento zákon rozhodně nectí ústavně dané právo rovné volby, tzn. stejnou hodnotu každého hlasu. Proto bych rád, aby se také toto stalo předmětem naší další diskuse ve výboru."

Poslanec Exner:

"Podobně máme námitky proti pětiprocentní klauzuli pro vstup do skrutinia, která představuje další omezení a ve velkých městech naprosto jednoznačně diskriminuje nezávislé kandidáty. Jestliže například počet členů zastupitelstva je 40 a vyšší, potom 2,5 % hlasů musí bohatě stačit k tomu, aby kandidát byl zvolen. Proč v takovém případě i jednotlivý nezávislý kandidát má dosahovat 5 % všech hlasů a jinak být vyloučen? On může dokonce v takovém případě dosáhnout sám jako nezávislý kandidát takřka 5 %, třeba 4,9 %, což může být i skoro dvojnásobek toho, co dosáhne příslušný kandidát v politické straně, a přesto nebude do zastupitelstva zvolen. Takovou diskriminaci bychom v žádném případě neměli připustit." "Je samozřejmě také otázka, jestli pětiprocentní nebo jiná klauzule má platit zvláště pro každý volební obvod, nebo jestli má platit pro volební obvod, ale také zároveň obec jako celek. Vždyť jestliže v jedné části obce určitá volební strana získá např. 30 % hlasů, tak se nepřihlédne k jejím hlasům vůbec v jiné části obce, když získala v tomto obvodě jen 4,9 % hlasů. Nevidíme k takovému zavádění kvóty pro vstup do zastupitelstva žádný důvod. Ve většině případů se tato kvóta ani nemůže uplatnit, protože počet členů zastupitelstva je takový, že méně než 5 % hlasů vůbec nestačí na to, aby kandidát byl zvolen."

7. Plénum Ústavního soudu ČR již v minulosti jednoznačně deklarovalo (Pl. ÚS 30/98), že "jestliže moderní reprezentativní demokracie bere zřetel na funkčnost parlamentního systému a přijímá v omezené míře integrační stimul do systému rozdělování mandátů, neznamená to, že integrační hlediska smějí mít přednost před principem volné a v zásadě neomezené volební soutěže volebních stran. Jejich volná soutěž je přímým výrazem pluralistické povahy demokratické společnosti a právě ochrana pluralismu v politickém životě má primární význam pro samu existenci demokratické společnosti. Proto je výrazně chráněna článkem 5 Ústavy a čl. 22 Listiny základních práv a svobod. Jakékoliv přímé nebo nepřímé omezování rovnosti politických stran ve volební soutěži nesmí jednotlivě ani v kumulaci opatření, jež diferencovaně postihují nebo zvýhodňují určité strany, potlačovat apriorně již samotnou účast politických stran ve volební soutěži."

Stěžovatel v souvislosti s volbami do zastupitelstev obcí konaných ve dnech 20. a 21. 10 2006 odeslal Otevřený dopis "Žádost o zajištění rovných šancí, garantovaných Ústavou" /Příloha 3/. Dopis byl adresován předsedům senátu a poslanecké sněmovny, primátorovi hl.m. Prahy a generálním ředitelům veřejnoprávní České televize a Českého dopisu. Účelem dopisu byl jasný požadavek na dodržení ústavních principů v nastávajících volbách, konkrétně:

- zrušení 5 % hranice pro vstup do zastupitelstva a o vrácení cca 100 milionů Kč, které některé politické strany v Praze získaly jako příspěvek za krajské volby, které se však nikdy nekonaly. Hranice 5% byla dle stěžovatele v rozporu s Ústavou implementována do zákona o volbách do zastupitelstev obcí až v prosinci 2001 na základě "politických dohod", tak jak sdělil zpravodaj v senátu p. Stodůlka z KDU-ČSL;
- obnovení povinnosti zajištění rovného přístupu k místním sdělovacím prostředkům, jejichž provozovatelem je obec. Toto právo bylo stanoveno zákonem č. 152/1994 Sb., § 32, odst. 4.

Odpověď nejvyšších ústavních činitelů, primátora hl.m.Prahy a generálních ředitelů veřejnoprávních médií je dle stěžovatele tristní. Předseda senátu stěžovateli prostřednictvím svého poradce sdělil /Příloha/, že jeho podnět registruje a považuje jej za vyřízený. Veřejnoprávní Česká televize stěžovateli prostřednictvím vedoucího dramaturga /Příloha 4/ sdělila, že bude předvolební kampaň mapovat podle vnitřních /neveřejných/ předpisů ČT s tím, že se jedná o lokální charakter voleb. Předseda poslanecké sněmovny, primátor hlavního města Prahy a GŘ veřejnoprávního Českého rozhlasu stěžovateli neodpověděli vůbec.

Jak stěžovatel uvedl v Otevřeném dopise "Žádost o zajištění rovných šancí, garantovaných Ústavou", zvolení zastupitelé v Praze budou rozhodovat o 120 miliardách Kč, což je pro běžného občana nepředstavitelná částka.

Stěžovatel byl hrubě diskriminován a poškozen tím, že před volbami nebyl stěžovateli zajištěn rovný přístup ani k místním sdělovacím prostředkům ani ve veřejnoprávní České televizi.

Stěžovatel se proto obrátil na prezidenta České republiky pana Prof. Ing. Václava Klause, CSc. se "Stížností na diskriminaci naprosté většiny politických stran", /Příloha 5/ a jejíž obsah tvoří nedílnou součást tohoto návrhu.

Stěžovatel upozorňuje, že protože loni odmítly evropské země přijmout nedemokratickou evropskou ústavu, vytvořila č. 2 Evropské komise p. Wallströmová Plán D /dialog, diskuze, debata/ za účelem přesvědčování obyvatel EU, že nastoupená cesta je správná. V tomto projektu rozhodujícím médiem pro komunikaci s občany je uvedena televize. Kdo dnes ovládá televizi, ovládá prakticky mediální svět. Toto je oficielní stanovisko Evropské komise.

Stěžovatel se samozřejmě nedomnívá, že v nastávajících volbách do zastupitelstev obcí je Praha pupkem světa. Nicméně, jak uvedl v Otevřeném dopise "Žádost o zajištění rovných šancí, garantovaných ústavou" zdůrazňuje, že zvolení zastupitelé v Praze budou rozhodovat o 120 miliardách Kč, což je pro běžného občana nepředstavitelná částka. Dopis stěžovatele byl cenzurován ve veřejnoprávních médiích. Bohužel, jak Česká televize, tak i současné vedení pražské radnice jsou přesvědčeni, že naprostým potlačením jiných názorů utuží moc současných vládnoucích stran v hl. m.Praze bez jakýchkoli následků. Na příkladu z historie, nejen z Maďarska, je známo, že když výsledky voleb neodpovídají skutečným přáním obyvatel, tak vzniká reálné nebezpečí, že se opět změna moci v zemi bude řešit násilnou cestou, jak to bylo po staletí běžné, a to dokonce bez ohledu na naše subjektivní přání.

Díky naprosté cenzuře ve veřejnoprávní České televizi nejsou seniorky a senioři v hl. m. Praze vůbec informováni o závažné skutečnosti, že během příštích tří let se většině z nich změní život. Podle zákona "O jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník", který vstoupil v platnost 31. března 2006, se prakticky za tři roky, v roce 2010, 130 000 pražských důchodců, kteří dnes žijí v nájemných bytech, dostanou za hranici bídy a budou nuceni si žádat o podporu v sociální nouzi. Důchody se totiž valorizují ročně o cca 5%, náklady na nájemné však vzrostou do roku 2010 o 200% !!! Výdaje důchodců na nájemné proto překročí částku 35% vůči důchodu, za níž je již stanovena hranice bídy. Totéž se ale bude bohužel týkat i mladých manželství, z nichž většina z nich nebude moci hradit vysoké nájemné v součtu s cenami za energii a vodu.

Proti znovuzavedení 5% hranice pro vstup do zastupitelstva obcí podal stěžovatel ještě před volbami řádnou ústavní stížnost /Příloha 6/ Stěžovatel požádal o podporu tohoto jeho požadavku pana prezidenta České republiky, neboť je přesvědčen, že dodržení rovného hlasovacího práva v souladu s Ústavou pomůže k dalšímu rozvoji demokracie v naší zemi a eliminuje nebezpečí pokusů o nedemokratické či dokonce násilné převzetí moci, tak jak se to stalo v Maďarsku.

Důkaz:

- Otevřeným dopisem /Příloha 3/
- sdělením předsedy Senátu /Příloha 7/
- sdělením České televize /Příloha 4/
- sdělením kanceláře prezidenta ČR č.j. KPR 11299/2004 ze dne 19. 11. 2004

VI.
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD - článek 17 odst. 3 "CENZURA JE NEPŘÍPUSTNÁ"

Důkazy soustavného a záměrného porušování výše uvedeného článku LZPS vůči Straně občanské sebeobrany S.O.S Praha ve volební kampani do Zastupitelstva hl.m.Prahy a do Zastupitelstva Prahy 1 - říjen 2006.

Podle zpravodajství Hospodářských novin ze dne 2. 10. 2006 mohou úspěšné strany získat ve volbách 20. a 21. října 2006 - za člena Zastupitelstva hl. m. Prahy 250 000 Kč za každý rok jeho funkčního období, to je jeden milion Kč. Praha je totiž zároveň samostatným krajem a za krajské zastupitele mají strany na pravidelný příspěvek nárok. /Příloha 8/ Nejdůležitějšími zdroji informacemi ve volební kampani pro občana jsou /Příloha 9/:

Televize 60 - 65 % občanů
Noviny 20 - 30 %
Rozhlas 5 - 10 %
Osobní kontakt 5 - 10 % .

Jak se chovala výše uvedená média? Zatímco média v soukromém vlastnictví jsou ovlivněna výší finančních prostředků, které některé politické strany dostávají přímo ze státních prostředků / viz bod III. OHROŽENÍ ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD V ČESKÉ REPUBLICE/, mají mít média veřejné služby nezastupitelnou úlohu.

1. ČESKÁ TELEVIZE

Strana občanské sebeobrany se obrátila na nejvyšší ústavní činitele ČR a na generální ředitele České televize a Českého rozhlasu OTEVŘENÝM DOPISEM /Příloha 3/ ze dne 5. září 2006 s názvem: "Žádost o zajištění rovných šancí, garantovaných Ústavou, při volbách do Zastupitelstva hl.m.Prahy, konaných ve dnech 20. a 21. října 2006". Generální ředitel ČT stěžovateli neodpověděl. Tak závažná věc, jako je zajištění voleb, přenechal svému vedoucímu dramaturgu. Ten stěžovateli sdělil /Příloha 4/, že se jedná pouze o komunální a senátní volby, většinou lokálního charakteru a že ČT bude předvolební kampaň pouze mapovat. O tom, že se v hl.m.Praze jedná o krajské volby, Česká televize odmítla zařadit do svého vysílání. Porušila tak závažným způsobem informování jednoho milionu obyvatel o krajských volbách a tím negativním způsobem zásadně ovlivnila výsledky voleb. Jak je výše uvedeno, žijeme v médiokracii a 65 % občanů Prahy bylo ponecháno záměrně a účelově v politické negramotnosti.

Ve středu dne 18. října 2006, to je dva dny před konáním voleb, uspořádala Strana občanské sebeobrany DEMONSTRACI PROTI CENZUŘE A UVRŽENÍ DVOU TŘETIN SENIORŮ DO BÍDY V PRAZE /Příloha 10/. Demonstrace se uskutečnila přímo v sídle prezidenta republiky, na pražském hradě, u sochy T.G.M. Česká televize pořídila z demonstrace záznam. Tento záznam byl vysílán ještě ten den, to je ve středu 18. října ve 14 a v 16 hodin na stanici ČT 24, která vysílá pouze na satelitu a v kabelové televizi a v tuto dobu mohl toto vysílání sledovat zcela marginální počet obyvatel. Večer, v hlavních vysílacích časech, Česká televize demonstraci proti cenzuře neodvysílala vůbec. Tím jednak poškodila Stranu občanské sebeobrany S.O.S. Praha. Vzhledem k tomu, že v Praze žije 250 000 DŮCHODCŮ, byl reálný předpoklad, že stěžovatel obdrží ve volbách alespoň pětiprocentní hranici, nutnou pro vstup do zastupitelstva.

Tím, že tak závažnou informaci o tom, že desítky tisíc důchodců si během tří let budou nuceni žádat stát o příspěvek v nouzi Česká televize večer vůbec neodvysílala, potvrdila tím zároveň naprostou cenzuru vůči Straně občanské sebeobrany S.O.S. Praha a zcela fragnantně tak porušila Listinu základních práv a svobod.

ZÁZNAM DEMOSTRACE, TAK JEJ ZAZNAMENALA, ALE VEČER NEODVYSÍLALA ČESKÁ TELEVIZE, JE NA PŘILOŽENÉM DVD. Zdvořile žádáme vážený soud, aby si záznam přehrál a osobně mohl posoudit jeho závažnost ve volební kampani. /Příloha 11 - DVD/

Česká televize tím porušila zákon 483/1991 Sb. § 2, ODST. (2) a) poskytování…informací pro svobodné vytváření názorů. Účel byl jediný: aby volby v hl.m. Praze vyhrály předem vybrané politické strany.

2. ČESKÝ ROZHLAS

Dne 5. října 2006 se konala od 18 - 20 hodin veřejná debata pražských volebních lídrů s občany na téma "Jak na korupci.." /Příloha 12/. Debaty se zúčastnili lídři nejsilnějších politických stran :

Primátor, náměstek primátora, náměstek ministra práce a sociálních věcí,senátorka atd.

Na počátku bylo oznámeno, že debatu moderuje redaktor Českého rozhlasu Radiožurnál a že se živě nahrává a bude vysílána.

Dne 9. října 2006 se dotázal předseda Strany občanské sebeobrany S.O.S. Praha Ing. Bohumil Vejtasa /Příloha 13/ tiskového mluvčího Českého rozhlasu pana Ladislava Pavlíka, kdy bude výše uvedená veřejná debata vysílána. Nejprve mu pan Pavlík sdělil, že "O času vysílání není dosud rozhodnuto. Část nahrávky zřejmě využije ČRo 1 Radiožurnál v rámci Radiofóra ke komunálním volbám." Na další dotaz, zda je možno získat celou nahrávku za úplatu, odpověděl přímo šéfredaktor ČRo 1 Jan Pokorný takto: " Pokud redakce publicistiky uzná záznam za vysílatelný, bude jeho část pravděpodobně zařazena v některém z Radiofor, které bude předem anoncováno ve vysílání Radiožurnálu jako každé jiné. Nesestříhaný záznam není možné získat." Pouze pro úplnost uvádíme, že v diskuzi vystoupili několikrát velice úspěšně kandidáti Strany občanské sebeobrany S.O.S. Praha.

Městská knihovna v Praze byla nově rekonstruována a má moderní nahrávací zařízení. Generální ředitel Českého rozhlasu na náš dopis, týkající se zajištění rovných šancí ve volbách, vůbec neodpověděl. Že se v Praze jedná i o krajské volby, Český rozhlas zcela přešel mlčením. Z volební kampaně do krajského pražského zastupitelstva neodvysílal vůbec nic. Když byly v roce 2004 krajské volby v dalších 13 krajích, tak Český rozhlas vydal "Pravidla ČRo pro předvolební a volební vysílání pro krajské volby v listopadu 2004". .V případě krajských voleb v hlavním městě Praze však zcela naplnil článek LZPS CENZURA JE NEPŘÍPUSTNÁ, ale bohužel zcela ve prospěch cenzury. Nemusíme zdůrazňovat, že demonstraci na pražském hradě proti cenzuře dne 18. října 2006 Český rozhlas také naprosto vycenzuroval.

V tomto konkrétním případě porušil Český rozhlas zákon č. 494/1991 Sb. § 2 odst.(2), kdy hlavním úkolem České rozhlasu je poskytování všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. V Praze si však jedem milion občanů nemohlo na základě cenzury v Českém rozhlase žádný názor vůbec vytvořit. Rovněž byl porušen § 10 odst.(1) b, podle kterého se financuje rozhlas m.j. z vlastní podnikatelské činnosti. Jak to, že nechce Český rozhlas finanční prostředky za prodej živé veřejné nahrávky?

3. ČESKÁ TISKOVÁ KANCELÁŘ

ČTK zcela ignorovala demonstraci proti cenzuře, konané dne 18. října 2006 na pražském hradě. Nikoli strana stěžovatel, ale exministr a vlivný poslanec pan Jandák navrhl její privatizaci, protože podle jeho osobních zkušeností ČTK přestala plnit funkci veřejné služby, neboť zcela převrací fakta. Což můžeme dokázat i my…Můžeme potvrdit, že ČTK ÚSPĚŠNĚ ZAVEDLA CENZURU VŮČI STRANĚ OBČANSKÉ SEBEOBRANY, neboť klíčové materiály S.O.S. nebyly vůbec uveřejněny.

4. NEUVĚŘITELNÝ CENZURNÍ ZÁSAH - Novela zákona o volbách do zastupitelstev v obcích z roku 2001

Zákon o volbách do zastupitelstev v obcích č. 152/1994 stanovil v § 32, odst. 4 že "V době volební kampaně mají všechny volební strany rovný přístup k místním veřejným sdělovacím prostředkům, jejichž provozovatelem je obec". Je neuvěřitelné, že novelou zákona o volbách do zastupitelstev obcí č. 491/2001 Sb. bylo právo rovného přístupu ke sdělovacím prostředkům, jejichž provozovatelem je obec, ZRUŠENO. Jedná se o cenzurní zásah v naprostém rozporu s LZPS, podle které v článku 17, odst. 3 "CENZURA JE NEPŘÍPUSTNÁ". Vždyť obecní tiskoviny či dnes i obecní rozhlas či TV jsou přece placeny z daní občanů obce.

DNES JSOU OBECNÍ MÉDIA NAPROSTO CÍLENĚ ZNEUŽÍVÁNA VE PROSPĚCH ÚZKÉ VLÁDNOUCÍ SKUPINY. Opět je zde zcela pošlapána Listina základních práv a svobod, podle které v Článku 21, odst. 4 mají občané přístup k voleným funkcím za stejných podmínek. Stejně tak je porušena LZPS v Článku 23, podle něhož zákonná úprava musí ochraňovat svobodnou soutěž politických sil. Každému je jasné, že v tomto případě jsou v prvé řadě postiženy malé či začínající politické strany, které ale na druhé straně většinou přinášejí nové idee a nápady pro zlepšení fungování obce ve prospěch občanů. Opět musíme bohužel zdůraznit, že pokud volby nevyjadřují skutečné politické nálady občanů, může dojít ke změně vlády nedemokratickými prostředky, a to aniž bychom si to přáli či nikoli, nezávisle na naší vůli.

5. ČESKÁ POŠTA státní podnik

Česká pošta sice není médium veřejné služby. Nicméně, Strana občanské sebeobrany dodala k rozeslání volební materiály pro Prahu 1. Následnou kontrolou jsme zjistili, že Česká pošta velkou část volebních materiálů vůbec neroznesla, přestože s ní byla uzavřena dohoda na komerčním základě /Příloha 14/.

---------

Z výše uvedených důvodů jsme přesvědčeni, že vůči Straně občanské sebeobrany byla ve volbách do Zastupitelstva hl.m.Prahy, které se konaly ve dnech 20. a 21. října 2006, zavedena taková opatření z médií veřejné služby, která lze zcela oprávněně označit za celý systém CENZURY, KTERÁ JE NEPŘÍPUSTNÁ a ve svém důsledku poškodila nejen Stranu občanské sebeobrany, ale i narušila průběh voleb a ústavní pořádek České republiky.

VII.


NÁMITKY PROTI NAPADENÉMU USNESENÍ MĚSTSKÉHO SOUDU V PRAZE
ze dne 21.11.2006 č.j. 12 Ca 121/2006-64

1. Ve vyjádření Magistrátu hl. města Prahy se uvádí, že kdyby bylo v roce 2000 zkráceno volebního období Zastupitelstva hl. m. Prahy z důvodu krajských voleb v Praze, došlo by tím k porušení článku 102 odst. 2 Ústavy. Pravý opak je však pravdou. Tehdejší vláda navrhla Poslanecké sněmovně zkrácení volebního období Zastupitelstva hl. m. Prahy ústavním zákonem právě proto, aby byla zachována Ústava a aby volební zákony byly v souladu s Ústavou, konkrétně článek 101 a článek 102, podle kterých jsou obce a kraje spravovány samostatně.

2. Městský soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu č. I. ÚS 658/04 ze dne 10.3.2005. Vůbec však nevzal v úvahu usnesení Ústavního soudu č. I. ÚS 529/06 ze dne 31.10.2006 /Příloha 15/, ve kterém se uvádí:

"Stěžovatel ve své ústavní stížnosti předložil řadu ústavně relevantních argumentů, kterými v podstatě říká, že politické strany, zvolené do Zastupitelstva hlavního města Prahy podle zákona o volbách do obcí , obdržely za období let 2000 až 2006 příspěvek za mandát za krajské volby, ačkoliv se takové volby v hlavním městě Praze nekonaly.

Částku dosahující cca 100 milionů korun obdržely z největší části politické strany, jejichž kandidáti se zúčastnili voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Tyto neoprávněně získané finanční prostředky vytvořily extrémní a nezaslouženou výhodu pro tyto strany a kandidáty v rozporu s principem rovné a demokratické soutěže politických stran.

Ústavní soud připouští, že po formálně právní stránce je řada stěžovatelových argumentů namístě a přinejmenším může vyvolat pochybnosti o přehlednosti a vzájemných logických vztazích současné právní úpravy a provázání řady právních předpisů, které stěžovatel obsáhle cituje. Nicméně s ohledem na požadavek přednosti ústavně konformního výkladu před výkladem protiústavním souhlasí Ústavní soud s právním závěrem Nejvyššího správního soudu v uvedeném usnesení, se kterým se plně ztotožňuje: Navrhovateli lze přisvědčit v tom, že rozhodná právní úprava voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy je poněkud komplikovaná…při možnosti různého výkladu je třeba vždy zvolit výklad ústavně konformní respektující ústavní principy….v rámci konkurence dvou zákonů, podle kterých by mohl být tento orgán volen,dostal převážně z pragmatických důvodů přednost zákon č. 491/2000 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí před zákonem č. 130/2000 Sb. o volbách do zastupitelstev krajů. Poměrně komplikovaná právní konstrukce, založená na určitých právních fikcích, proto nemůže být protiústavní, jak dovozuje stěžovatel."

V TOMTO PŘÍPADĚ si stěžovatel dovoluje opět důrazně upozornit na rozpor současné právní úpravy s Ústavou, článek 101 a článek 102, které v žádném případě nepřipouští společné spravování obce a kraje. TOTO JE KLÍČOVÉ PORUŠENÍ ÚSTAVY, NA KTERÉ BY SE MĚL ÚSTAVNÍ SOUD SOUSTŘEDIT A JEDNOZNAČNĚ SE K NĚMU VYJÁDŘIT.

3. Na str. 4 napadeného usnesení se uvádí, že musí být potvrzeno porušení ustanovení zákona č. 491/2001 Sb.

Došlo k porušení § 2 tohoto zákona: Volby do zastupitelstev obcí se konají na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním podle zásad poměrného zastoupení.

V tomto případě bylo porušeno rovné hlasovací právo - viz protiústavní zavedení 5 % hranice a porušení Ústavy článků 101 a 102. Námitka, podaná stěžovatelem, týkající se nerovnosti podmínek jednotlivých politických stran, se naopak vztahuje k předmětnému volebnímu zákonu a tato skutečnost má zásadní vliv na posouzení otázky, zda byla porušena ustanovení volebního zákona.

Pokud se týká přístupu ke sdělovacím prostředkům, viz Bod VI výše - CENZURA JE NEPŘÍPUSTNÁ.

4. Ke stanovisku Městského soudu v Praze na str. 5 napadeného usnesení, že stěžovatel nepoužil ustanovení článku 95 odst. 2 Ústavy stěžovatel uvádí, že v otázce zásadního porušení článků 101 a 102 Ústavy (viz výše) bylo podle názoru stěžovatele v tomto případě povinností Městského soudu v Praze předložit věc Ústavnímu soudu ČR.

5. Strana občanské sebeobrany podala ještě před volbami stížnost Ústavnímu soudu v předmětné věci. Viz podání stěžovatele ze dne 24. 8. 2006 a Usnesení Ústavního soudu - viz spisová značka II. ÚS 577/06 ze dne 26. 9. 2006 /Příloha 6/. Zde musí stěžovatel konstatovat, že naopak Usnesení Městského soudu v Praze čj. 12Ca 121/2006 - 64 se může v této věci jevit bohužel jako účelové či dokonce podjaté.

VIII.
NÁVRH NA ZRUŠENÍ USNESENÍ MĚSTSKÉHO SOUDU V PRAZE ZE DNE 21.11.2006 ČÍSLO JEDNACÍ 12Ca 121/2006-64

Na základě výše uvedeného se stěžovatel domnívá, že napadeným usnesením byla ve věci stěžovatele porušena jeho výše citovaná základní práva a Ústavnímu soudu ČR proto navrhuje, aby vydal tento

nález:

"Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21.11.2006 č.j. 12Ca 121/2006-64 byla porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatele Strany občanské sebeobrany S.O.S Praha garantované v:
- článku 5 Ústavy ČR (Politický systém je založen na .. volné soutěži politických stran),
- článku 22 LZPS (Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil),
- článku 18 odst. 1 Ústavy ČR (Volby se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva),
- článku 101 odst. 1 Ústavy ČR (Obec je samostatně spravována zastupitelstvem),
- článku 101 odst. 2 Ústavy ČR (Vyšší územní samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem),
- článek 17 odst. 3 LZPS (Cenzura je nepřípustná)."
"Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.11.2006 č.j. 12Ca 121/2006-64 se zrušuje."

IX.
NÁVRH NA ZRUŠENÍ ČÁSTI ZÁKONŮ

1. K porušení uvedených základních, ústavními zákony zaručených, práv stěžovatele v daném případě došlo i tím, že Městský soud v Praze v řízení o návrhu stěžovatele na neplatnost volby kandidátů v kraji Praha, vycházel z ustanovení:

- § 121 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze,
- části § 20 odst. 5 zákona č. 424/1991 Sb. a část § 20 odst. 7 zákona číslo 424/1991 Sb., a to slova: "a člena zastupitelstva hlavního města Prahy",
- části § 123 zákona číslo 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze, a to slova: "do zastupitelstva hlavního města Prahy a",
- části § 45, odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., konkrétně část tohoto zákonného ustanovení upravující 5 % uzavírací klauzuli, resp. toto ustanovení aplikoval.

2. Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud České republiky zrušil:
- ustanovení § 121 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze,
- část § 20 odst. 5 zákona č. 424/1991 Sb. a část § 20 odst. 7 zákona číslo 424/1991 Sb., a to slova: "a člena zastupitelstva hlavního města Prahy",
- část § 123 zákona číslo 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze, a to slova: "do zastupitelstva hlavního města Prahy a",
- část § 45, odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., konkrétně část tohoto zákonného ustanovení upravující 5% uzavírací klauzuli, neboť tyto části zákona, jichž má být při řešení věci před obecným soudem použity, jsou v rozporu s ústavním pořádkem (a současně k zásahu do práv stěžovatele na účast v zásadě neomezené volební soutěži došlo aplikací těchto zákonných ustanovení).

X.
NESOUHLAS S UPUŠTĚNÍM OD ÚSTNÍHO JEDNÁNÍ

Stěžovatel sděluje, že ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nesouhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem.

XI.
NÁVRH NA NÁHRADU NAKLADŮ ŘÍZENÍ PŘED ÚSTAVNÍM SOUDEM ČESKÉ REPUBLIKY

Stěžovatel s odvoláním na ustanovení § 83 zákona o Ústavním soudu ČR navrhuje, aby Ústavní soud ČR uložil České republice povinnost nahradit zcela náklady jeho zastoupení před Ústavním soudem ČR, a to ve výši 9.150,- Kč (tj. 9000,- Kč dle § 8 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. + 2 x 75,- Kč režijní paušál ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, za dva úkony právní služby, tj. za převzetí zastoupení a přípravu ve věci a za písemné podání u Ústavnímu soudu ČR). Svůj návrh odůvodňuje svými velkými náklady na volební kampaň a neziskovost své činnosti, která je ve veřejném zájmu.

XII.

Stěžovatel s veškerou vážností si dovoluje ještě jednou zdůraznit ZÁVĚR, tak jak je uveden v kapitole III. a opětně zdůrazňuje, že tato ústavní stížnost je vedena jednoznačnou snahou o zajištění dalšího demokratického rozvoje České republiky v rámci pravidel, stanovených Radou Evropy.

Za stěžovatele Stranu občanské sebeobrany:
Mgr. Jan Kutěj, advokát v plné moci

Přílohy:

1 - Plná moc právního zástupce pro zastupování v řízení před Ústavním soudem ČR
2 - Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.11.2006 č.j. 12Ca 121/2006-64
3 -Otevřený dopis "Žádost o zajištění rovných šancí, garantovaných Ústavou, při volbách do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konaných ve dnech 20. a 21. října 2006
4 - Sdělení České televize na Otevřený dopis
5 - Otevřený dopis prezidentovi republiky "Stížnost na diskriminaci naprosté většiny politických stran"
6 - Ústavní stížnost Strana Občanské Sebeobrany čj. II.ÚS 577/06 26.9.2006
7 - Sdělení předsedy Senátu
8 - Článek "Strany plánují vydat na podzimní volby méně než za sněmovní"Hospodářské noviny 2.10.2006
9 - Článek "Masmédia o volbách a komunální volby v masmédiích" uveřejněný na www.ceskamedia.cz dne 5. 11 2006
10 - Pozvánka na Demonstraci proti cenzuře a uvržení dvou třetin seniorů do bídy v Praze
11 - DVD videozáznam
12 - Pozvánka na debatu pražských volebních lídrů s občany
13 - Korespondence mezi stěžovatelem a Českým rozhlasem
14 - Reklamace a stížnost, uplatněná u ČESKÉ POŠTY, s.p. a sdělení ČESKÉ POŠTY, s.p.na stížnost stěžovatele
15 - Usnesení Ústavního soudu čj. I. ÚS 529/06 ze dne 31. 10. 2006