Pryč s cenzurou

OBČANÉ ZA SVÁ PRÁVA
KRAJSKÉ SDRUŽENÍ V PRAZE
Rooseveltova 5, 160 00 PRAHA 6
Mail: [email protected]

Vážený pan
Mgr. Václav Jehlička
ministr kultury
Maltézské náměstí 1
118 11 Praha 1

V Praze dne 4. června 2007

Věc: Stížnost na nekompetentní odpověď ministerstva kultury čj. 5092/2007 ze dne 18. dubna 2007

Vážený pane ministře,

dne 2. dubna 2007 jsme zaslali 1. náměstkovi ministerstva kultury materiál "Občanská iniciativa - návrh na změnu některých mediálních zákonů" /Příloha 1/. Náš návrh vycházel z dokumentu "Příspěvek pro seminář: Digitalizace - budoucnost televizního vysílání" /Příloha 2/ . Seminář se konal v Poslanecké sněmovně dne 1. března 2007. Vámi řízené ministerstvo nám odpovědělo čj. 5092/2007 ze dne 18. dubna 2007.

Úvodem musíme bohužel konstatovat, že ministerstvo kultury nepochopilo, že nežijeme v absolutismu císaře pána v 18. století, kdy návrhy na změnu tehdejšího tiskového zákona od poddaných byly trestány výpraskem, ale že náš návrh na podporu naší nově se rozvíjející demokracie myslíme zcela vážně.

K jednotlivým bodům odpovědi ministerstva kultury sdělujeme:

1. TISK

Navrhovali jsme, aby bylo nově uvedeno do tiskového zákona, že na každém vydání periodického tisku bude povinně uveden údaj o majiteli /vlastníku/. Majitel totiž rozhodující měrou určuje obsah tisku. Stačí si vzpomenout, jak protestovali němečtí novináři před dvěma lety proti převzetí berlínského vydavatelství periodického tisku novým britsko-americkým vlastníkem. A majitel jednoho z největších mediálních koncernů na světě News Corporation, šestasedmdesátiletý Rupert Mudroch je známý tím, že šéfredaktorům svých novin osobně telefonuje, zasahuje do chodu redakcí a někdy i psaní konkrétních článků /Příloha 4/. Občané České republiky tudíž mají mít právo již při nákupu tisku vědět, který m a j i t e l tiskového periodika jim poskytuje informace.

ANONYM nám v odpovědi oponuje, že podle § 4 tiskového zákona za obsah tisku nese odpovědnost vydavatel. Majitele lze podle něj jednoduše zjistit nahlédnutím do veřejně přístupného obchodního rejstříku. Poznámka: Již vidíme, jak na venkově si miliony čtenářů jdou na poštu, aby si za cca 70 Kč za jeden výpis zjistili, kdo jsou majitelé z desítek periodik, které v ČR vycházejí…Ale to je pouze smutná ironie.

ANONYM pokračuje, že náš požadavek na informaci o majiteli je ve skutečnosti snahou podrobit periodický tisk kontrole. A již nás přesvědčuje o něčem, co vůbec nebylo uvedeno v našem návrhu, tj. jak kontrola tisku by směřovala proti smyslu demokratické svobody projevu. Dokonce jde ve své demagogii tak daleko, že tvrdí, že uvádět vlastníka v periodickém tisku jde proti všem vnitrostátním a zahraničním normám.

S bolestí v srdci musíme však ANONYMOVI sdělit, že existuje tiskový zákon, jehož přesný název zní: Bundesgesetzt vom 12. Juni 1981 über die Presse und andere Publizistische Medien (Mediengesetzt) BGBl. Nr. 314/1981 idF BGBl I Nr. 49/2005. Je to tiskový zákon Rakouské republiky. A Rakousko je dokonce i v Evropské unii. Tento zákon přesně rozlišuje „majitele média“ a „vydavatele“, přičemž z hlediska soudních sporů je žalovanou osobou majitel.

V § 24 tohoto zákona se uvádí, že každé mediální dílo musí být označeno jménem nebo firmou vlastníka. V odst. 2 je dokonce uvedeno, že u každého periodického tisku musí být dále uvedena i adresa majitele /bez ohledu na to, zda se jedná o domácího či zahraničního/.

V současné době probíhá v EU diskuse o nové podobě evropské ústavy. Italský ministerský předseda p. Prodi navrhuje, aby se zvláště zvýraznilo původní jádro Evropské unie. A k tomuto původnímu jádru EU patří Francie a Velká Británie. A také podle francouzského tiskového zákona se musí uvádět v každém vydání periodického tisku majitel. Le Monde např. uvádí již na str. 2 navíc i svoje akcionáře přímé a nepřímé /Příloha 5/. A v dalším tvrdém jádru EU, v kolébce evropské demokracie, ve Velké Británii, deník The Daily Telegraph uvádí svého hlavního akcionáře včetně adresy /Příloha 6/.

ZÁVĚR:

Povinnost označit periodický tisk názvem majitele, včetně přesné adresy, je v největších státech EU se staletou demokratickou tradicí zákonnou povinností. Dovolujeme si proto požádat ministerstvo kultury, aby tuto povinnost navrhlo do novely tiskového zákona. Vzhledem k dosavadním zkušenostem s ANONYMEM z ministerstva kultury požádáme rovněž poslance a senátory o totéž v rámci poslanecké a senátorské iniciativy.

2. ROZHLAS A TELEVIZE

V oblasti soukromého terestriálního TV vysílání se nyní vede urputný boj o budoucí trh. Je nutno postupovat podle následujícího pořadí:

a) Uzavřít dohodu s vlastníky analogové licence CME, která má licenci do roku 2017, obdobně s vlastníky TV Prima.

b) Teprve na základě dohody v bodu a) je možno vydávat další licence.

Delší dobu se zde hraje hra, že bez řádné dohody s vlastníky analogových licencí se vydávají digitální licence. Pak jsou všichni „jako překvapeni“ že realizace těchto digitálních licencí není možná. Touto hrou jsou poškozeni všichni : držitelé – nedržitelé nových licencí, ale i terestriální TV vysílání jako celek.

ZÁVĚR:

Nejprve uzavřít dohodu s CME a s vlastníky TV Prima o zkrácení délky platnosti analogové licence. Teprve potom schválit „digitální novelu“ – nikoli naopak. Do té doby žádné licence neudělovat.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání by již neměla udělovat licence na základě obsahu vysílání. V případě DVB-H je to již naprostý anachronismus. Investor nakonec stejně vysílá, co chce, za účelem maximalizace zisku.

----------

POZNÁMKA k mediálním výstupům, týkajících se digitalizace:

Považujeme za nutné se vyjádřit k mediálním přestřelkám, které probíhají v českých médiích a kde jsou uváděny zcela nekorektní informace vůči občanům České republiky. V kapitalismu, jak známo, máme vlastníky, kteří rozhodují, a námezdní pracovní sílu, jejíž činnost je řízena vlastníky. Budeme se proto dále zmiňovat o vlastnících – majitelích TV společností.

Stalo se módou, že je neustále napadán největší hráč na TV trhu – společnost CME se sídlem na Bahamách, jejímž většinovým vlastníkem je pan Donald S. Lauder. Například 13. května 2007 vydala Asociace digitálních televizí /ADT/ otevřený dopis /Příloha 7/, který má však formu ponížené supliky, tak jak jí známe z dob rakouských císařů. V této suplice je uváděno, že „TV NOVA (CME) nikdy nedodržela původní podmínky licence a přesto za to nebyla nikdy sankcionována“ a poníženě se pan Lauder žádá, aby „učinil vstřícné gesto vůči české digitalizaci“. Slovenská bankovní skupina JaT, vlastník licence Z1 TV, jde ještě dále a tvrdí, že „doba, kdy zákony v České republice psala sama NOVA (CME), jsou naštěstí zřejmě pryč“ /Příloha 8/.

Členem ADT je i TV ÓČKO, jež je vlastněná Die Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlagsgesellschaft mbH Düsseldorf. Tato německá společnost má v České republice křížové vlastnictví v médiích. Vlastní TV Óčko, dvě rozhlasové stanice, noviny s největším nákladem, tiskárnu a spoluvlastní rozhodující distribuční společnost, bez níž nelze vydávat noviny. Tyto mediální výstupy německé a slovenské obchodní společnosti dělají dojem, jako kdyby český parlament konal vše podle pokynů pana Laudera. Stačí však, kdyby se zúčastnění alespoň seznámili s prezentací CME pro investory /Příloha 9/. Zde je jasně naznačen další postup. USA mají ekonomická pravidla stará více jak 200 let a každá obchodní společnost se jimi musí řídit. Výsledkem je maximalizace zisku.

CME konala tak, jak jí to vedení českého státu po roce 1989 umožnilo. Její zisk před zdaněním pouze za TV NOVA překračuje za loňský rok 3 miliardy Kč a podíl na TV reklamě je neskutečných 72% - zřejmě evropská rarita. V rámci konkurenčního boje se ještě nemusí vytvářet dojem, že v úseku privátní TV je Česká republika propachtována panu Laudrovi. K názorům německé a slovenské obchodní společnosti by se mělo ministerstvo kultury vyjádřit přímo a svým mlčením vlastně tento názor dále nepodporovat.

3. VEŘEJNOPRÁVNÍ MÉDIA

A. Jako první a zcela zásadní krok jsme navrhovali vypracování rozboru, jsou-li média veřejné služby vůbec potřeba, v jaké míře a hlavně v jaké závislosti na moci výkonné. Součástí tohoto rozboru by měly být i alternativy samostatného působení veřejnoprávní televize a rozhlasu, či naopak sloučení do jedné organizace. Na tento, zcela základní požadavek, ANONYM vůbec nereagoval. Opět podle zásady: My rozhodneme, Vy se nemáte na co ptát.

Poznámka: V porovnání s absolutistickým monarchou z hlediska rozhodovacího procesu jej dnes v České republice nahrazuje 101 poslanců v Poslanecké sněmovně. Ti jmenují mediální rady čistě podle politického klíče, tj. zcela loajální radní. Mediální rada jmenuje generálního ředitele České televize a Českého rozhlasu. Generální ředitel ČT či ČRo působí současně jako vrchní cenzor. Co nechce, to neodvysílá. Mediální rady mohou potom pouze následně kontrolovat, co již bylo odvysíláno. Prostě naprostá cenzura. Pokud generální ředitel plní politické zadání současné vládnoucí garnitury, je prakticky neodvolatelný. Při každé změně vlády je však jeho pozice silně otřesena. Každá nová vládní garnitura chce mít svého vlastního cenzora v čele ČT a ČRo.

Jako poslední příklad omezování veřejné diskuze je dnem 18. května 2007 zrušení pořadu Radiofórum Českého rozhlasu, kam mohli občané přímo telefonovat a sdělit necenzurovaně svoje názory. Jednalo se zejména o starší spoluobčany, kteří nemají možnost se zapojovat do diskuzí po internetu. Tento pořad byl zrušen bez náhrady pod heslem KUPŘEDU ZPĚT K TOTALITĚ!

B. Poukázali jsme na naprostý rozpor mezi zákonem o České televizi i Českém rozhlase a ÚSTAVOU - Listinou základních práv a svobod, čl. 11. Majetek České televize a Českého rozhlasu již není od roku 1993 státní, ale vlastní jej přímo veřejnoprávní subjekty ČT a ČRo. Pokládáme proto za protiústavní, aby Rady ČT a ČRo, volené Poslaneckou sněmovnou, rozhodovaly o majetku veřejnoprávní České televize a Českého rozhlasu, tj. o nestátním majetku. ANONYM přiznává, že Rady udílejí souhlas k hospodářským transakcím generálních ředitelů. To je ale ta protiústavnost. Přece nemusíme podávat žalobu až k Ústavnímu soudu, když postavení Rad do souladu s Ústavou lze upravit změnou zákona.

V souladu s Ústavou je třeba, aby koncesionáři volili Rady přímo. Před protiústavností nelze zavírat oči. Nedemokratičnost současného stavu se nám časem vrátí v daleko horší podobě /viz např. loňské vypálení veřejnoprávní Maďarské televize jenom proto, že odmítla odvysílat petici občanů s jiným názorem než vládním/.

Konkrétní postup může být například využitím návrhu pana poslance Jandáka na posledním zasedání poslaneckého výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Navrhl, aby Česká televize převzala model od Českého rozhlasu, kde jednotlivé stanice vysílají dění, týkající se přímo jednotlivých krajů, tj. přiblížit program přímo k občanům. V případě voleb do Rady ČT a Rady ČRo by občané – koncesionáři v jednotlivých krajích volili přímo svoje radní. Pro snížení nákladů by se volby konaly současně s volbami do krajů.

C. V našem návrhu, který se týká výslovně veřejnoprávních médií, jsme uvedli, že v současné době 99 % občanů v ČR nemá vůbec přístup do médií. Během příštích 2-3 let se opět přiblíží generační výměna moci /od roku 1918 se opakující v Čechách každých 20 let/, a jediná záruka změn, aby proběhly demokraticky, je prolomení současné cenzury. Proto jsme požadovali uvádět v televizi jednoduché diskusní pořady za účasti občanů, jako je v rakouské veřejnoprávní TV Offen gesagt – Řečeno na rovinu. V tomto hodinovém pořadu, natáčeným živě, a odvysílaném vcelku, to je necenzurovaném, se mohou občané /a nikoli pouze tzv. panelisté/ vyjadřovat přímo k aktuálním otázkám. U nás se jde zcela opačnou cestou, viz zrušení pořadu Radiofórum výše.

ANONYM nám podle systému „Vy o koze, my o voze“ sděluje, že náš návrh na zrušení současné cenzury by byl „neoprávněným zásahem do podnikání (soukromých) provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání, kterým bychom chtěli určovat, jaký typ pořadu musí být vysílán“. Opět naprostá demagogie. My jsme jednoznačně psali o veřejnoprávní TV a ČR. A jaký typ programu mohou privátní TV vysílat, jim přece určuje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, včetně kontroly jejich loga…

ZÁVĚR:

Navrhujeme, aby ministerstvo kultury, nebo členové parlamentu:

1. předložili vlastní návrh novely zákona o České televizi a o Českém rozhlase. Podle nového znění zákona by koncesionáři v souladu s Ústavou sami volili Radu České televize a Radu Českého rozhlasu.

2. nechali vypracovat řádnou studii, zda a za jakých podmínek je vůbec třeba naplnit veřejnou službu. V periodickém tisku žádná veřejná služba neexistuje a také se demokracie nezhroutila.

4. TISKOVÉ OPRAVY

V mediální sféře, kdy jsou šířeny informace nesmírně rychle, prakticky on-line, je nutno zcela nově přistoupit i k ochraně fyzických osob – to je nově definovat v tiskovém zákoně právo občanů na odpověď. Proto by měl soud v případě žaloby podle našeho návrhu rozhodnout ve stanovené lhůtě do dvou týdnů, aby byla zajištěna rychlá a efektivní ochrana osobnosti.

ANONYM nám sděluje, že v případě práva na odpověď či dodatečného sdělení v tisku se jedná o standardní soudní řízení, která „nemohou být svázána lhůtami“ pro projednání a rozhodnutí ve věci. Časová neomezenost soudního řízení je zároveň projevem práva každého, v tomto případě i vydavatele tisku, aby jeho věc byla řádně projednána. Daná úprava navíc „přesně odráží právní úpravu Evropské unie“, která v této věci rovněž nepředpokládá následky po marném uplynutí stanovené lhůty pro soudní projednávání věci.

Bohužel zde musíme odkázat na výše citovaný rakouský tiskový zákon. Pokud se týká práva na odpověď a s tím spojeného soudního řízení, § 15 stanoví, že samosoudce v Rakousku musí rozhodnout během p ě t i pracovních dnů. Proti rozhodnutí samosoudce je možné podat stížnost k nadřízenému soudnímu dvoru. Stížnost ale n e m á odkladný účinek.

ZÁVĚR:

Navrhujeme, aby ministerstvo kultury, nebo členové parlamentu vypracovali co nejrychleji vlastní novelu tiskového zákona. Novela by měla stanovit soudní lhůtu na vynesení právoplatného rozsudku ve věci práva na odpověď či dodatečného sdělení v tisku. Pro podmínky v České republice by stačila lhůta na vynesení rozsudku deset pracovních dnů. To by nesmírně prospělo občanům, kteří jsou křivě, nepravdivě a účelově napadáni v médiích a jejich životní existence i jejich rodin je tím přímo ohrožena. Tímto skutkem, nikoli prázdnými projevy, dokáže polistopadová vládní squadra skutečný návrat z ruského samoděržaví do demokratické Evropy.

------------------

Vážený pane ministře, ANONYM z ministerstva kultury ve svém dopise uvádí celkem 5x slovo svoboda - „svoboda vydání“ či „svoboda projevu“ a 2x slovo demokracie – „demokratický stát“ a „demokratická svoboda projevu“. Přitom ale několikrát úmyslně lže a ještě se při lžích zaštiťuje Evropskou unií. Větší výsměch současně se rozvíjejícím demokratickým procesům v České republice si snad ani nelze představit.

Dovolujeme si Vás proto požádat, aby jste laskavě přehodnotil stanovisko Vámi řízeného úřadu a vyvinul zákonodárnou iniciativu ve výše uvedených záležitostech, které se hluboce dotýkají běžného života občanů v České republice.

S úctou

Ing. Karel Berka
předseda

Na vědomí a se žádostí o projednání na příštím zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny a Senátu:

Vážený pan
Mgr. Vítězslav Jandák
předseda SKSP
Poslanecká sněmovna

Vážený pan
Jiří Oberfalcer
předseda SKSP
Senát

Přílohy:

1/ Dopis 1. náměstkovi ministerstva kultury ze dne 2. dubna 2007
2/ Odpověď 1. náměstka MK ze dne 18. dubna 2007
3/ Příspěvek pro seminář v Poslanecké sněmovně : DIGITALIZACE
4/ Hospodářské noviny 3. 5. 2007 – Murdoch
5/ Le Mond
6/ The Daily Telegraph
7/ Otevřený dopis ADT p. Lauderovi
8/ Článek generálního ředitele TV Z1
9/ Prezentace pro investory CME – NOVA 21. září 2006